Jsem v Itálii, po několika týdnech se ozvu a hádejte co, váha na 64 kg.
Totálně jsem to předtím podělala, a jede to úplně odznova.
Můj největší problém je v mozku. Takhle vám napíšu stereotyp mých dnů, co se jídla týče (časy jsou jen orientační), říkám tomu be-fat režim:
9:00 - proberu se, mám chuť (ne hlad, ale prostě blbou chuť), a když je něco v ledničce, tak to jednoduše sežeru
10:00 - začnou výčitky, vyčítám si, proč jsem to tam nenechala ležet
10:30 - mám chuť, zase, můj mozek si řekne, že už jsem to stejně podělala v 9:00, tak proč to nepodělat ještě víc, vždyť už je to jedno... opět vlezu do ledničky, najím se a kašlu na to
12:00 - když mi teď nikdo nevaří obědy (teoreticky ani není z čeho), řeknu si, že sním něco místo toho, a jsem schopna fakt se přecpat jenom sladkým
13:00 až 18:00 - nějaký výčitky, semtam sladkost, prostě nic zdravého
19:00 - většinou bývá velká večeře, a tak se na večer přejím
22:00 - zalehnu, asi hodinu si ten den vyčítám, říkám si, jak to zítra vydržím
a další den úplně odznova...
Je to na nic, takhle brzo skončím jako Bridget Jonesová, až na to, že ona má svého Darcyho a já mám tak akorát tlustý stehna a výčitky.
Nevím, proč už to není tak lehké jako na úplném začátku před několika měsíci. Moc jsem nejedla, a když už, tak totálně zdravě, víc jsem cvičila a hlavně jsem na jídlo nemyslela 24/7 (jenom tak 12/7 :D), stačilo thinspo a přešla mě chuť. Zato teď jak vidím nějaké jídlo, hned ho musím mít a je mi jedno, kolik to má kalorií. Ze samého zoufalství jsem dokonce začala jíst ty hnusné bílé rohlíky, které bych ještě před pár měsíci nestrčila do pusy ani za nic.
Musím se vzchopit, jen ještě nevím jak. Minule mi blog trochu pomohl, ale má vůle se opět v půlce vytratila do neznáma a já znovu najela na be-fat režim.
Do hajzlu s jídlem. Fakt.
12:00 - když mi teď nikdo nevaří obědy (teoreticky ani není z čeho), řeknu si, že sním něco místo toho, a jsem schopna fakt se přecpat jenom sladkým
13:00 až 18:00 - nějaký výčitky, semtam sladkost, prostě nic zdravého
19:00 - většinou bývá velká večeře, a tak se na večer přejím
22:00 - zalehnu, asi hodinu si ten den vyčítám, říkám si, jak to zítra vydržím
a další den úplně odznova...
Je to na nic, takhle brzo skončím jako Bridget Jonesová, až na to, že ona má svého Darcyho a já mám tak akorát tlustý stehna a výčitky.
Nevím, proč už to není tak lehké jako na úplném začátku před několika měsíci. Moc jsem nejedla, a když už, tak totálně zdravě, víc jsem cvičila a hlavně jsem na jídlo nemyslela 24/7 (jenom tak 12/7 :D), stačilo thinspo a přešla mě chuť. Zato teď jak vidím nějaké jídlo, hned ho musím mít a je mi jedno, kolik to má kalorií. Ze samého zoufalství jsem dokonce začala jíst ty hnusné bílé rohlíky, které bych ještě před pár měsíci nestrčila do pusy ani za nic.
Musím se vzchopit, jen ještě nevím jak. Minule mi blog trochu pomohl, ale má vůle se opět v půlce vytratila do neznáma a já znovu najela na be-fat režim.
Do hajzlu s jídlem. Fakt.
Žádné komentáře:
Okomentovat